Slovo k povzbuzení na středu 29. dubna 2020…

Biblická čtení: 1Jan 1,5 – 2,2; Ž 103; Mt 11,25-30

Milé sestry, milí bratří,

běh všedních dnů doby velikonoční jakož i všednodenní biblickou četbu na pokračování dnes přerušuje svátek svaté Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve, patronky Evropy. Je to ale přerušení krásné a milé, protože dnešní světice je – bez nadsázky – obdivu a úcty hodná. Proto se jí nechme vyrušit a zkusme zaměřit svou pozornost právě na ni, na její život, snad s otázkou, v čem k nám promlouvá i do naší doby a nynější situace.

Se svatou Kateřinou se dostáváme do dob velmi neklidných, do dob, kdy situace církve (také) nebyla vůbec ideální. Nacházíme se ve druhé polovině 14. století. Jsou to časy nejen obecné krize pozdního středověku, ale mnoha krizových jevů v církvi: V mnoha oblastech se pomyslné nůžky mezi ideálem evangelia a způsobem života leckterých křesťanů ve společnosti, která se považuje za celokřesťanskou, stále více rozevírají. A nejen to: Je to i doba různého vnitřního rozdělení církve, doba stálého míšení „trůnu a oltáře“, kdy papežové jsou od začátku století v područí francouzských králů a místo nad hrobem svatého Petra v Římě sídlí v Avignonu, je to doba velmi neklidná. Je to ale samozřejmě i doba, kdy se děje i mnoho dobrého a svatého. A právě svatá Kateřina je jedním z nejzářnějších příkladů tohoto svatého dění, světla, probuzeného v době mnoha stínů.

O jejím životě toho víme relativně dost, zejména díky informacím, které máme od jejího dlouholetého duchovního průvodce a rádce, dominikána Rajmunda z Kapuy. Kateřina pocházela ze Sieny, narodila se 25. března roku 1347 jako druhá nejmladší z pětadvaceti dětí, ve šlechtické rodině. Již od šesti let měla různé mystické vize, mystická vidění a již rok nato učinila slib celoživotního panenství. Rozhodla se vzdorovat přání rodiny ji provdat, chtěla žít velmi přísným asketickým životem. Později vstoupila k dominikánkám (k dominikánským terciářkám žijícím ve světě). Po celý svůj relativně krátký život žila velmi bohatým duchovním životem, měla řadu dalších mystických vizí i mystických darů. O svých vizích, týkajících se zvlášť neutěšeného stavu církve, mluvila relativně často a svá vidění diktovala k zápisu. Mystické dary dané jen jí – zejména dar stigmat – se snažila před světem z pokory naopak úzkostlivě skrývat. Stala se brzy velmi vyhledávanou rádkyní, chodili za ní mnozí, od mocných tehdejšího světa až po nejprostší současníky. Šlo jí zvlášť o reformu a jednotu církve, přispěla k návratu papeže z Avignonu do Říma a pak se snažila zabránit schismatu následného dvojpapežství. Ač neuměla číst a psát, nadiktovala téměř čtyři sta dopisů a svůj vrcholný mysticko-teologický spis Dialog o Boží prozřetelnosti. Stigmata, která dostala ve svých osmadvaceti letech o u kterých Krista prosila, aby je na ní před světem skryl, Kristus skutečně učinil neviditelnými: Kateřina nesla jejich bolest, ale nikdo jiný, snad krom zpovědníka Rajmunda, o nich nevěděl. Viditelná se stala až po její smrti. Ta nastala 29. dubna 1380 (dnes je to přesně 640 let) v Římě. Tam je také pohřbená, v překrásném kostele Santa Maria sopra Minerva. Svatořečená byla roku 1461, roku 1970 prohlášena za učitelku církve a 1999 (ještě spolu se sv. Brigitou Švédskou a sv. Edith Stein, Terezií Benediktou od Kříže) za patronku Evropy.

Celý život svaté Kateřiny Sienské, od začátku až do konce, je podivuhodný a podivuhodně krásný. Jsou to však především tři velké jeho charakteristiky, které by nás mohly oslovit, ba by nás měly přímo zasáhnout, v naší době a v naší nynější situaci. Zaprvé je to Kateřinina láska k církvi, zadruhé to, jak se snažila své mimořádné dary využít pro dobro ostatních, a zatřetí, jak dokázala jiné své mimořádné dary – stigmata – s velkou pokorou před světem skrýt. 

Láska k církvi jakožto tělu Kristovu je bezpochyby v pozadí všech reformních snah svaté Kateřiny, je motivací a silou jejích činů, je dobře čitelná z jejích dopisů na všechny strany. Kateřina milovala církev a žila pro ni, a to právě v dobách, kdy stav její lidské stránky byl v mnohém velmi neutěšený.

I my žijeme v době, kdy lidská stránka (naší katolické) církve a vztahy mezi námi (katolickými křesťany), jsou v lecčem také neutěšené, v jistém smyslu možná ještě více než v polovině 14. století. Proto nám Kateřinina láska k církvi může být skutečnou inspirací: Milovat církev jako prostředí Kristovy přítomnosti a působení ve světě, jako jeho tajemné tělo, a naslouchat jejímu učení v otázkách víry a mravů a řídit se jím. I to ke katolickému chápání církve patří, to žila svatá Kateřina a my bychom si z ní měli vzít příklad. V jednom z jejích dopisů dokonce čteme: „I kdyby na papežský stolec usedl sám ďábel, je třeba ho poslechnout, ne kvůli jeho osobě, ale kvůli Bohu“… Něco takového se ovšem, Bohu díky, ještě nikdy nestalo.

Kateřina dostala celou řadu mimořádných darů a podivuhodně dobře dokázala rozlišit, co má využít k dobru církve, světa a druhých lidí, a co má přede všemi raději skrýt, také k jejich (i svému) dobru. Co měla využít – svá vidění, své schopnosti, skutečně využila, dala je všanc ke slávě Boží a k dobru lidí. Co měla skrýt – svůj tajemný osobní podíl na Kristově kříži, to, co mohlo být k její vlastní slávě, to také pokorně skryla, nechala učinit neviditelným.

I to je nesmírně inspirativní, zvlášť pro naši dobu i pro situaci, ve které se všichni nyní nějak nacházíme. Dát všanc, nabídnout ke službě to, co nabídnout můžeme: své síly, schopnosti, talenty, svůj čas, své poznání Boha. Ale také dokázat skrýt, co by bylo jen ke slávě naší, včetně našich „stigmat“, bolestí. Jistěže o bolestech je třeba i mluvit, „sdílená bolest je poloviční“ se někdy říkává, ale jsou i takové kříže, „stigmata“, bolesti, které prostě můžeme skrýt, nemusíme se s nimi chlubit, můžeme je nést jako tajemný podíl na kříži Kristově, jako ono Pavlovo „doplňování toho, co zbývá do plné míry Kristových útrap, a to za jeho tělo, církev“. Jistě i tak svatá Kateřina chápala stigmata svá…

Obojí ovšem vyžaduje velikou lásku a velikou pokoru zároveň. Svatá Kateřina je měla, a proto byla a je velkou a svatou ženou, jednou z nejpodivuhodnějších, jaké kdy po zemi chodily.

stáhnout pdf