Slovo k povzbuzení na neděli 18. srpna 2024, na 20. neděli v mezidobí – B

Milé sestry, milí bratří,

první čtení ze starozákonní knihy Přísloví zaznělo jako pozvání k hostině moudrosti, k hostině, kterou nachystala sama Boží moudrost: «Připravila svůj stůl, poslala své služebnice volat… Kdo je nezkušený, ať sem přijde… Můj pokrm jezte, víno mnou nalité pijte». Člověka zve k sobě moudrost, která chce poznáním Boha, dobra a pravdy nasytit a potěšit lidské nitro, moudrost, která se dává člověku nalézt, hledá-li ji. O tom jsou mnohé texty starozákonních mudroslovných knih, plná jich je i protokanonická Kniha přísloví.

Evangelium je ze závěrečné části Kristovy Řeči o chlebě života podle Janova sepsání. Přečtená pasáž představu jedinečnou podobu pozvání Boží moudrostí, jeho uskutečnění. Řeč byla o eucharistii. Ona je hostinou, v níž se člověku dává Kristus, Slovo, vtělená moudrost Otce.

Bylo-li by srdce člověka skutečně otevřené Boží chuti eucharistie, chuti skutečné lásky, pak by eucharistie mohla více kultivovat jeho život, sytila by člověka v lásce Boží. «Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm». Člověk by se stával moudřejším. Ne inteligentnějším v moderním slova smyslu, to je samozřejmě úplně jiná kategorie, ale biblicky moudřejším, člověkem snadněji rozeznávajícím dobro od zla, přesvědčenějším o smyslu prvního a toužícím poznané dobro uvádět v čin, člověkem lépe poznávajícím Boha.

O moudrosti, respektive o moudrém jednání bylo dnes i čtení druhé z Listu Efezským. «(Chovejte se) jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách… Neopíjejte se vínem…, dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní… Děkujte stále Bohu».

Slova «dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách» se zdají být obzvlášť aktuální. Jistě, všechny doby světa i jednotlivých lidských životů jsou i nějak složité a i v lecčem zlé, každá doba a každý lidský život mají své stinné i světlé stránky, negativa i pozitiva, bolesti a radosti, jistoty i nebezpečí. Tak je tomu od počátku světa. Zdá se ale, že naše doba a stav našeho světa – i navzdory všemu pozitivnímu a krásnému – jsou zvlášť složité, chtělo by se říci vykloubené a v lecčem a leckde i velmi zlé a bezútěšné. Naše doba s sebou nese přeci i mnohá nebezpečí a úskalí jako žádná před ní. Aspoň mnozí to tak prožívají

O to víc, patříme-li k takovým, ztotožníme-li se s apoštolovým «žijeme ve zlých dobách», nacházíme-li se v této charakteristice, (o to víc) bychom se tedy měli  ptát, co pro nás znamená ono «dobře využívejte času».

V řečtině, kanonickém jazyce Nového zákona, je na tomto místě použito tvaru slovesa exagorazomai, které spíše než „využívat“ znamená něco jako „vykupovat“, třeba z otroctví, z nadvlády a moci někoho jiného. V Jeronýmově latinském překladu Vulgáta je na tomto místě použito příznačně sloveso redimere, „vykoupit“, od kterého je odvozeno i známé Redemptor, Vykupitel, jeden z nejdůležitějších novozákonních titulů Ježíše jako Božího Syna.

Jsme zváni, abychom vykupovali čas, zvlášť když doby jsou zlé, anebo je aspoň tak vnímáme. Abychom čas nějak vysvobozovali, vytrhávali z vlády zla, měnili vládce svého času, měnili náplň času k lepšímu. Abychom tedy – v logice vykupování – na zlo odpovídali dobrem, aspoň principiálně a preferenčně, anebo abychom zlo nahrazovali nějakým jiným dobrem. Abychom tomu věnovali svůj čas. Jsme zváni, abychom se snažili o naplnění času – svého i společného – něčím prospěšným, život rozvíjejícím, a tak i smysluplným.

Čas je jednou z nejpodivuhodnějších a největších veličin. Filozoficky i teologicky. Ale i obyčejně lidsky; časem je určen, ohraničen náš pozemský život, narozením a smrtí. Čas je jednou z nejcennějších hřiven, která je nám na zemi svěřena. Záleží na nás, jak s ní naložíme, bez ohledu na to, jaký jejich počet, jaká délka života nám byla vyměřena.

Jak dobře známo, řečtina má pro čas dvě slova. Kairos označující „čas příhodný“, přítomný okamžik, jeho jedinečnost, obsah i náplň času, zvlášť jsou-li nějak dobré. Kairos je i náš subjektivní čas, čas prožívaný. Zatímco slovem chronos řečtina označuje spíše následnost, chronologii okamžiků, plynutí doby, fakt změn, kterými je čas vnímatelný, především v materiálním světě. Čas jako neutrální veličinu, plynutí.

V našem verši je to kairos, jehož máme být vykupujícími (exagorazomenoi ton kairon). «Doby zlé» jsou doslova jen „dny zlými“ (hémerai ponérai), časem naplněným zlem.

Dobrem tedy máme naplňovat kairos, svůj čas, ten jediný, který máme, v němž žijeme. Chceme-li, chronos máme proměňovat ve skutečně dobrý kairos. Především přítomný okamžik, který jako jediný je nějak v naší moci. Aby se dny naší doby stávaly méně zlými, lepšími. Právě tím, že chronos se skrze dobro stane aspoň trošku kairem, v němž je vždy nějak přítomen věčný Bůh. Takový čas blaží všechny, kdo se v jeho perimetru octnou.

Dnešní úryvek z Listu Efezským nám také připomíná, že novozákonní interpretací slavného carpe diem, „uchop den“ nebude si ho hedonisticky užít jen pro sebe do posledního doušku bez ohledu na druhé a na svět. Ale chtít každý den předně využít k dobru, ku prospěchu ostatních a světa, vykoupit ho z vlády zla, z područí zlého sobectví a zlé bezohlednosti.

To vůbec neznamená nemít radost ze života, dokonce to ani neznamená nic si života a jeho krás a možností neužít, nějak je znegovat, jít jen útrpně svými dny. Ale znamená to, abychom při všem, co jsme a činíme, každý den brali ohled na druhé a na svět, chtěli jim prospívat, chtěli se nechat ve všem vést Božím Duchem, který je vždy dechem Boží Lásky. Což v sobě – vzhledem k porušenosti a složitosti světa – nutně zahrnuje i schopnost oběti, odříkání či střídmosti, je-li jich potřeba. Jak ostatně naznačily i následující verše.

Milé sestry, milí bratří, dnešní druhé čtení je nakonec velmi útěšné. Máme-li pocit, ať už oprávněný či neoprávněný, že žijeme v dobách zlých, máme-li z nich třeba i strach, jakože mnozí máme, pak o to spíše a s větší radostí dobře využívejme čas, vykupujme čas dobrem.

Co to znamená konkrétně, co je «vůle Páně» pro každého z nás a její podoba, musí hledat každý sám. Budeme-li mít však všichni před sebou základní princip formulovaný třeba slovy «využívejte čas dobrem, neboť nynější dny jsou zlé», budeme-li si ho dennodenně připomínat jako své určité šemá, možná nám to půjde snadněji.

S Boží pomocí…

stáhnout pdf