Slovo k povzbuzení na neděli 22. května 2022, na 6. neděli velikonoční – C

Milé sestry, milí bratří,

šestá neděle velikonoční – poslední před čtvrteční slavností Nanebevstoupení Páně – zaciluje naši pozornost již na Ducha svatého. V evangeliu opět čteme z Ježíšovy řeči pronesené po poslední večeři. Jí se Pán Ježíš loučí se svými učedníky zanechávaje jim svůj „testament lásky“ a slibuje Ducha svatého jako toho, který s učedníky zůstane, bude silou jeho tajemné přítomnosti mezi nimi po jeho odchodu do nebe, bude jejich vnitřním světlem. «Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všem a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já».

Kdybychom začali číst dnešní úryvek o verš dříve, slyšeli bychom, jak Ježíšovým slovům předcházela otázka apoštola Judy Tadeáše: «Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?» Pán Ježíš ve své odpovědi dává na srozuměnou, že se chce dát poznat všem lidem a že právě Duch svatý toho má být silou.

Duch svatý bude pro Ježíšovy učedníky a učednice Přímluvcem, Zastáncem, Utěšitelem, což vše můžeme slyšet za řeckým paraklétos, latinsky advocatus. On bude provázet veškeré hlásání evangelia před „soudním tribunálem“ tohoto světa, proto bude silou jeho opravdovosti. Bude silou veškeré Ježíšovy přítomnosti v křesťanství i v srdcích a myslích lidí, bude činit z nitra lidí tajemný příbytek Krista po jeho nanebevstoupení, z lidí bude tvořit Boží přátele.

Duch svatý se proto hned po Letnicích stal Boží silou celé křesťanské zbožnosti a života církve, jak čteme ve vyprávění Skutků apoštolů (mimo jiné i v dnešním prvním čtení) i v reflexi novozákonních listů. A touto Boží sílou má být pořád, vždyť Duch je ten Třetí Boží, Boží láska nám vylitá do srdcí.

Nicméně jak šel čas, některé rozměry zbožnosti k Duchu svatému – přinejmenším v našem západním křesťanství – i přes svou důležitost poněkud ustoupily do pozadí; o tom s pohledem do dějin asi nemůže být pochyb. Duch svatý byl sice vždy vzýván jako Třetí osoba Trojice, jako síla Kristovy tajemné přítomnosti či jako posvěcující nestvořená Boží milost. Nicméně postupem času již nehrál vždy tak zásadní roli jako v prvotní církvi, některé jeho atributy byly dokonce tak trochu přeneseny jinam, třeba do spirituality mariánské (vždyť právě Matku Boží vzýváme také jako advocata nostra, jako „přímluvkyni, těšitelku naši“).

Nejde o to tato přenesení rušit, mají jistě nějakou svou legitimitu, Panna Maria není nadarmo nazývána „chrámem Duchem svatého“. Ani asi není třeba se nutně připojit ke katolické charismatické obnově, k hnutí obnovy v Duchu svatém, či nějakému letničnímu směru. Ale všichni bychom měli vnímání působení Ducha svatého ve svém životě, v církvi, v křesťanství, v lidských srdcích a myslích a v kráse celého světa přeci jen nějak oživit. Třeba i po vzoru prvních křesťanů. A kdy jindy se o to s Boží pomocí pokusit než právě nyní, v závěru velikonoční doby, v nadcházející svatodušní novéně.

Dnešní evangelium nám k tomu nabízí jeden docela praktický a navýsost aktuální podnět. Duch svatý je Kristem představen – mimo jiné – jako síla pokoje mezi lidmi. Pokojem je v posledku Kristus sám; po svém vzkříšení se dal zakusit jako pokoj, svatý Pavel vyznává, že Kristus je náš pokoj, když ve svém těle smířil všechny lidi s Bohem a mezi sebou. Silou k pokoji-Kristu vedoucí je však Duch svatý.

Už pro důležitost opravdového pokoje mezi námi lidmi je dobré se pokusit ve svém duchovním životě obnovit vnímavost pro působení Utěšitele, dát mu prostor, nechat se jím zapálit, učit a připomínat slova evangelia. Vždyť jednou z podob zůstávání Krista-Beránka vzkříšeného mezi lidmi je pokoj mezi námi. Ve snaze o mír a smír – příznačně charakterizovanými slovy sv. Augustina «v podstatném jednota, v nepodstatném různost, ve všem však láska» – je vždy cosi Božího, cosi Ježíšovského, něco z ovocí Ducha svatého V pokoji pomáhajícím k dobrému životu lidí je jeden způsobů, jak se chce Kristus ukázat světu. Jeho následovníci by měli být nástroji pokoje.

«Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny» jsou veleznámá slova Horského kázání Pána Ježíše.

Kéž bychom jimi byli stále více i my, každý ve svém maličkém kousku světa, do něhož je vržen, ve vztazích, v nichž žije. A protože tedy Duch svatý nám byl seslán a nabídnut jako síla Beránkova Božího pokoje, zkusme otevřít svá srdce jeho vanutí a pokorně se ptejme, co pro větší pokoj světa kolem sebe můžeme udělat my, k čemu dobrému, milosrdnému a svatému nás chce Duch svatý vést, s kým se smířit, komu odpustit, kde pomoci.

To vše jsou přeci krásné formy zachovávání Ježíšova slova, svědectví světu, že Bůh je a že je Kristus. Snaha o pokoj – mír, smír, dobro a milosrdenství – jsou opravdu krásné podoby Božího činění si příbytku v našich srdcích, vztazích, domovech a v celém světě…

stáhnout pdf