Slovo k povzbuzení na čtvrtek 1. ledna 2026, na slavnost Matky Boží, Panny Marie

Milé sestry, milí bratří,

rok co rok se připomíná, jak dnešní den je duchovně pozoruhodný a bohatý…

Zaprvé je posledním dnem vánočního oktávu prodlužujícího oslavu Kristova narození na osm dní. K tomu se vztahuje první část dnešního evangelia. Znovu nás přenesla do Betléma, kam přispěchali pastýři «a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích».

Zároveň je ale již osmým dnem poté. Osmého dne po narození měl být v Izraeli každý chlapec obřezán a dostával své jméno. Tak je obřezán i Kristus a dostává jméno Ježíš, doslova „Bůh je spása“. O této události byla poslední věta dnešního evangelia. Dříve se proto 1. ledna slavil svátek Obřezání Páně.

Zatřetí je dnešek i prvním dnem nového občanského roku, což liturgie také zohledňuje, a to zvlášť v prvním čtení s árónským požehnáním z knihy Numeri.

Především však dnes máme slavnost Matky Boží, Panny Marie. Ve čtení druhém z listu Galaťanům jsme slyšeli: «Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna narozeného z ženy». A hlavně celá dnešní bohoslužba mateřství Panny Marie připomíná a slaví. «Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky, abychom tě chválili a oslavovali a abychom ti děkovali také za blahoslavenou Matku, Pannu Marii, zvláště dnes, když slavíme její mateřství» se modlí kněz v prefaci.

Panna Maria se stala lidskou branou, jíž do dějin jedinečně sestoupil Boží Syn. Maria se stala Ježíšovou matkou. Z ní Slovo přijalo tělo, Boží Syn lidství se vším, co k němu patří. A protože Božství a lidství jsou v Kristu nerozlučitelně, neoddělitelně a nesmíšeně spojeny v jedné osobě, jak vyznává Koncil chalcedonský, můžeme jeho lidskou matku Marii nazývat i Matkou Boží, Bohorodičkou (Theotokos), jak tak věroučně učinil již Efezský koncil roku 431, třetí v pořadí.

A protože Kristus do svého lidství zároveň přijal nějak i to naše, můžeme Pannu Marii vzývat i jako matku naši a matku církve, jak učí se zvláštním důrazem poslední koncil, Druhý vatikánský.

Mariino mateřství je i hlavním důvodem všeho, co se v souvislosti s Marií stalo, co o ní čteme na stránkách Nového Zákona, co o ní věříme a vyznáváme, proč ji oslavujeme a vzýváme. Boží mateřství Mariino je i příčinou toho, že ji «budou blahoslavit všechna pokolení», oné „nadúcty“ (hyperdouleia), která je jí od starokřesťanských dob prokazována. Je to hlavní téma a jméno i dnešní slavnosti, zakončující oktáv Narození Páně.

Panna Maria je jakýmsi mateřským středem vánočních událostí evangelia. Dokonce se dá říci, že se stala i jakýmsi zčlověčením „mateřské tváře Boha“. Protože se stala Božímu Synu, Dítěti Ježíši matkou, matkou obrazu Boha na zemi. A protože se stala chrámem Ducha svatého, kterým otěhotněla. On, třetí Boží, je totiž primárně „mateřskou tváří Boha“, ruah Jahve, v hebrejštině ženského rodu.

Mariina mateřská něha, kterou zvlášť o Vánocích opěvujeme, proto v sobě cosi z mateřské tváře Boží opravdu nese. Ostatně i proto začala být vzývána v pozdější mariánské mystice tituly původně příslušejícími Duchu svatému; Utěšitelkou, Přímluvkyní a podobně.

Maria nám může být i následující trojí inspirací…

«Maria všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom» slyšíme v dnešním evangeliu. Boží zjevení, pravdy víry, Boží zjevování se za všemi událostmi, Boží tajemství se dají jen nepatrně proniknout a analyzovat světlem rozumu. Je lepší je nejprve uchovávat v srdci a rozvažovat o nich, ne nepodobně Marii. Jde-li skutečně o Boží pravdy, jak nám je předkládá evangelium, je třeba je nechat nejprve žít a růst v nás samotných, jakoby otěhotnět jimi. Máme se pokusit nejprve stanout před Bohem a pak teprve podle toho nějak také jednat. Vždy s pokorným chvěním, zda Boží pravdy vůbec vnímáme, zda je necháváme v sobě žít, zda se v tom či onom nemýlíme, zda své sobecké nezaměňujeme za laskavé Boží. Což se zpravidla pozná podle toho, co z nás vyjde…

Maria je žena, z níž se narodil Kristus. Lidská duše (psýché) je také ženského rodu, ženě-matce má být nějak podobná. Maria je žena, která přijímá Boží símě, vtělenou lásku, otěhotní jí, zasvětí jí svůj život, ji porodí do světa a pro ni žije. Taková by měla být i naše duše. Měla by otěhotnět Boží láskou Kristem, aby se z ní znovu rodila do světa. Stále znovu a znovu. V dobrých skutcích, pro které se člověk rozhodne…

Maria se stala matkou živých, Novou Evou. Protože porodila Boží život, Krista. Dala mu lidský život a mateřsky mu dopřála se rozvinout. Ježíš posvětil a k největší možné dokonalosti přivedl lidský život, připodobnil jej Bohu. Život je vždy čímsi Božím, ve světě Bohu nejpodobnějším, protože Bůh sám je Životem. Je pohybem lásky uvnitř sebe i navenek. Pro člověka by život měl být nejen pohybem společným všem živým tvorům, ale i pohybem lásky k Bohu, lidem a světu. Jen jako milující může být člověk skutečně živý, aspoň trochu Božsky živý. Ježíš je toho Boží vzor. Maria je v tom lidskou matkou, vzorem i přímluvkyní, průvodkyní po cestě (hodegetrix). Aby i naše duše, navzdory svým slabostem, zatoužila láskou dávat světu kolem sebe život…

Milé sestry, milí bratří, snad by nás tyto mariánské momenty mohly aspoň nějak inspirovat. A třeba i vyústit do určitého novoročního předsevzetí.

Zkusme přijmout za své, že Boha rozumem nepojmeme, nebo jen velmi málo, že je možná důležitější se snažit Boží pravdy uchovávat především ve svém srdci.

Zkusme v sobě probudit touhu, aby se naše duše otevřela Bohu. Jako se lůno Mariino otevřelo Božímu Duchu a porodilo světu Boží Dítě. Aby i naše duše otěhotněla láskou, často křehkou a bezbrannou, a pak ji laskavostí a milosrdenstvím, někdy i něhou, rodila do světa.

Zkusme chtít být více dárci života, což se také děje jedině láskou. Protože Láska je Bůh, který je i Životem i Nejvyšším dobrem.

Dívejme se při tom na Boha, Boží Dítě Ježíše, ale i na Pannu Marii, lidskou reprezentantku „mateřské tváře Boží“, prototyp toho krásného, co se s lidskou duší stane, když přijme Boha.

stáhnout pdf