Slovo k povzbuzení na neděli 5. června 2022, na Slavnost Seslání Ducha svatého – C

Milé sestry, milí bratří,

a «nastal den Letnic»: Padesátý den po Velikonocích, kdy židé slavili svátek týdnů připomínající dání Desatera, se jedinečně naplnilo staré Joelovo proroctví, že Boží Duch bude vylit na všechny lidi, a slib Pána Ježíše, že bude seslán Přímluvce jako síla jeho přítomnosti po jeho odchodu do nebe. Duch svatý seslán je a v křesťanské liturgii se tento den pro svou velikost stává jedním ze tří Božích hodů, abychom jej i my mohli prožít jako „čas“ (god) Boží.

V centru naší duchovní pozornosti je tedy Duch svatý, třetí osoba Nejsvětější Trojice. S jeho představou je to ze všech Božích osob asi nejsložitější. Jestliže Otce vnímáme jako Boha, Syna poznáváme jako Ježíše Krista, tak v případě Ducha je to těžší. Proto už biblická tradice nám přichází na pomoc s výraznými obrazy, které jsou odrazy jeho působení: Duch svatý je zakoušen ne nepodobně ohni, vodě a větru a tak je i biblickým jazykem pojmenováván. Ne náhodou jsou oheň, voda a vítr třemi živly oživujícími zemi, představují tři ze čtyř elementů světa starověké kosmologie.

Živel je od slova „život“. Naši předci tak nazvali oheň, vodu a vítr, protože mají v sobě pohyb, jsou mocné a nedají se nikdy docela podmanit. Země by bez nich nemohla být živou zemí. Bez světa a tepla, vzduchu a větru a bez vody není život, bez živlů by země zůstala pustá a prázdná.

Duch svatý, dech Boží (v hebrejštině je ruah, „duch“ ženského rodu) je dárcem veškerého života a energie na zemi, protože sám je Božím Životem. S trochou teologické nadsázky řečeno, Otec je dárcem veškerého bytí, dílem jeho „ruky“ Syna je tvar a podoba všeho stvořeného, plodem „ruky“ Ducha je život a energie. On je Boží nestvořenou milostí.

A protože Duch je v Bohu Láskou mezi Otcem a Synem, podstatou života a energie na zemi je jedině láska, která je a dává se dál. Láska, kterou svobodou obdařený člověk má vědomě přijmout, žít a dát také dál.

Duch svatý je Boží silou lásky, je nám nabídnut jako její zápal, světlo, dech a rosa. Sedm darů Ducha – moudrost, rozum, rada, síla, umění, nábožnost a bázeň Boží – pojmenovává sedm oblastí jeho působení, ovoce Ducha – trpělivost, radost, dobrota a tak dále – jsou jeho projevy. Láska by měla pronikat celou naší existencí, měla by tvarovat naše bytí a činění. Měla by být nejniternějším pohybem hýbajícím našimi myšlenkami, slovy a skutky, projevující se ve všem, co jsme a co činíme. Ne nepodobně dechu života oživujícímu naše tělo.

Je dobré se proto ptát, zda a nakolik je láska k Bohu, lidem a světu opravdu živlem – ohněm, vodou a větrem – naší pozemské existence, našeho bytí. A co případně děláme pro to, aby tomu tak bylo. A kdy jindy než na Boží hod svatodušní je k tomu příhodnější čas…

Láska je tajemný dar Boží, rozhoří se a je. Pro pomoc k lásce nám, slabým lidem, byla dána víra, klíč otevírající svět Boží, abychom se s Bohem-Láskou setkávali, nechali se jí měnit a čerpali její sílu. Nevede-li nás naše křesťanství ke skutečné lásce, jsme vlastně nejubožejšími ze všech lidí; podobně nejubožejšími, jako kdyby Kristus byl nevstal z mrtvých. Ale on přeci z mrtvých vstal a konkrétní podoby lásky jsou možná nejdůležitějšími přítomnostmi Vzkříšeného ve světě, přítomnostmi vzbuzenými silou Ducha svatého.

Milé sestry, milí bratří, chceme-li nějaký konkrétní podnět, kde a jak se tedy o mezilidskou lásku snažit, stačí se vrátit k dnešnímu prvnímu čtení ze Skutků apoštolů, ostatně jedinečnému svědectví o samotném dni Letnic. Celá událost je – mimo mnoha dalšího – opakem stavby Babylónské věže. Tehdy se lidem pro jejich pýchu a sobectví zmátly jazyky, že jeden druhém přestali rozumět; tak Starý zákon interpretoval počátek nevraživosti mezi národy. O Letnicích si naopak všichni rozumět začali.

Mnohem víc než o nějaké případné mluvení v cizích jazycích, jde o zásadní obraz porozumění a smíření mezi lidmi různých národů a kultur. To je totiž vždy plodem lásky, ovocem působení Ducha svatého. Skutečné křesťanství má sílu smířit lidi mezi sebou, a to i lidi různé a zpočátku zcela cizí a vzdálené.

Lidstvo přežije jen jako smířené, přežije jen se snahou porozumět si. Jen jako smířené může přejít do věčnosti.

Láskou k Bohu a lidem kolem sebe k přežitelnosti světa může nepatrnou ale přesto Boží měrou přispět každý z nás. A proto se ptejme, k jakým konkrétním krokům lásky Duch svatý každého z nás chce vést, k čemu laskavému nás chce zapálit, kam odvát a dát sílu shůry. Nechme se jím vést, ať nejsme nejubožejšími ze všech lidí. Aby se svatodušní svátky mohly stát opravdu Božím hodem…

stáhnout pdf