Slovo k povzbuzení na neděli 24. prosince 2023, na 4. neděli adventní – B

Milé sestry, milí bratří,

čtvrtá neděle adventní každoročně spadá do předvánočního týdne, který v bohoslužbě zpřítomňuje události narození Páně bezprostředně předcházející. Letos je tato bezprostřednost ještě umocněna, neboť dnešní odpoledne se již přehoupne do předvečera Narození Páně.  

Zvěstování Panně Marii, o němž slyšíme v evangeliu, není jen nejzásadnější událostí těchto dnů, ale – z křesťanského pohledu – celých dějin vůbec. Jde o vtělení Božího Syna, začátek Nového Zákona, rozdělující dějiny na dobu před a po Kristu, o událost činící z nich dějiny spásy pro všechny lidi. I proto se modlitba „Anděl Páně zvěstoval Panně Marii“ odříkává v poledne, v čase, který dělí den – jakoby dějiny v malém – na dvě jeho poloviny.

Boží Syn sestupuje do světa způsobem nadpřirozeným, možnosti stvoření přesahujícím: Panna počíná z Ducha svatého. Bůh je všemohoucí, může i toto učinit. A také učinil, věříme. I proto, aby bylo zřejmější, že Ježíš je Boží Syn, který sestupuje z nebe, přijímá člověčenství Bůh takto podivuhodně, zázrakem nad všechny ostatní.

Panenské početí je něčím, co sice dějiny a jejich možnosti zcela přesahuje, ale co se v dějinách reálně stalo. Evangelijní zvěst a celá křesťanská víra v Ježíše Krista narozeného z Panny svědčí o panenském početí totiž i jako o dějinné události. Ne jako o pouhém mýtu či obrazu, ale jako o něčem, co se skutečně, byť zázračně událo. Ano, jde samozřejmě i o symbol, ale v silném slova smyslu: Hození dohromady dvou světů, Božího a lidského.

Jistěže bychom nyní mohli připomenout celou škálu argumentů, proč v panenské početí můžeme a máme věřit. Za celé dějiny křesťanství, kdy bylo nekřesťanským okolím od starověku různě zpochybňováno a i vysmíváno, se jich formulovalo dost a dost. O nich si ale můžeme přečíst v řadě učených knih. Navíc tyto argumenty samy o sobě víru ještě nedávají, jen jí mohou pomoci.

Raději proto zaměřme svou pozornost na otázku, proč právě tato pravda víry – podobně jako víra v Kristovo skutečné zmrtvýchvstání – je pro celé naše křesťanství tak zásadní. I přestože by se Bůh – ve své všemohoucnosti – mohl vtělit i bez zázraku panenského početí, prostřednictvím přirozeného spojení muže a ženy, Josefa a Marie, chceme-li. Ale prostě se tak nevtělil, narodil se z Panny, tak se stal člověkem.

A to nejen proto, že panenské početí pochopitelněji ozřejmuje, kým Ježíš Kristus je: po otci Bohem a po matce člověkem, ve dvou svých přirozenostech. Ani jen proto, že díky panenskému početí Ježíšovo lidství není poskvrněno dědičným hříchem, předávaným – dle otců – tělesným plozením. Dokonce nejde ani jen o to, že ve víře či nevíře v panenské početí se jakoby koncentruje náš postoj k celé evangelijní zvěsti, k níž Boží zázraky také patří a která jako celek není jen alegorií Božího přicházení k nám, ale nejprve svědectvím zkušenosti toho, co se stalo.

Zásadnost naší víry v Boží vtělení skrze panenské početí spočívá spíše v samotné tajemné skutečnosti, že Bůh skrze ně svým Božím zázračným způsobem sestoupil do hmoty světa, do jeho času a prostoru, do lidství jednoho člověka Ježíše a tím i celého lidského rodu. Aby je proměnil k lepšímu a aby s námi lidmi tajemně vnímatelně a znovu zázračně zůstal, zůstal Bohem-s-námi, v křesťanství a i v mnoha dalších podobách. Což obojí – proměna i Boží přebývání – se děje jedině zázrakem, doslova za-zrakem, přesahujícím naše možnosti a slabosti.

Že Slovo se v lůně panny stalo tělem a přebývalo mezi námi je tak vlastně nejzákladnější pravdou křesťanství. Dokonce tak velikou, že někteří staří církevní otcové byli přesvědčeni, že Boží Syn by se byl vtělil, i kdyby byl Adam nezhřešil, neboť Bůh Otec by nás nemohl o něco tak velikého – navíc kvůli hříchu – připravit.

Kéž bychom proto věřili v Kristovo zázračné vtělení, podobně jako máme věřit v Kristovo zázračné zmrtvýchvstání.

Víra je ale dar, který můžeme jen dostat, a to od Boha. Věřit v Boha dnes – při tom všem, co se děje a co nás obklopuje – je totiž skoro zázrak. A možná právě zázraku našeho uvěření je skutečnost panenského početí největší alegorií: Naše duše je jako lůno Mariino, počatý Ježíš je dar víry, bez naší zásluhy. A naděje a lásky, jejichž početí a růst jsou snad ještě zázračnější.

V tajemství Božího vtělení se odráží i naše křesťanská praxe, neboť – s trochou metaforičnosti řečeno – „Boží teorie“ se skrze ně stává „boholidskou praxí“. Že Bůh přijal lidství z panny – a chce stále přijímat z nás vycházeje z našeho srdce ven – nám připomíná, že naše reálné křesťanství nemůže zůstat jen teorií, ale že musí také přejít v praxi. Že Slovo Boží, Syn Boží se má stát tělem i v nás a z nás do světa, tedy nakonec činem, boholidským skutkem lásky. Což se neděje jinak než Božím zázrakem, respektive naším jeho přijetím, zázračným početím.

Bůh, podobně jako to učinil při zvěstování, se stále tedy chce tajemně rodit v srdcích a životech lidí, v našich vztazích a činech, a stále znovu tak přicházet do světa, v podobě konkrétních projevů naší víry, naděje a lásky. Které mají dát tvar našemu životu.

A to samozřejmě nejde bez nás, bez naší otevřenosti, pokory, svobody a chtění, spolupráce s Boží milostí, jak praví klasická teologická poučka…

Milé sestry, milí bratří, možná i naší duši tak anděl Páně chce dnes říci něco ve smyslu: „Neboj se, duše, neboť jsi nalezla milost u Boha… Panna Maria také počala a porodila Božího Syna… Vždyť u Boha není nic nemožného“.

Jestliže Bůh dokázal překonat zákonitosti přirozenosti, že panna mohla počnout, smíme doufat, že chce překonávat i naši slabost, znovu a znovu sestupovat do našeho života, naší duše i našeho těla, našich vztahů a činů, jako dar víry. A znovu se zhmotňovat v našem způsobu života, jako čin lásky, té, co přikrývá množství hříchu. A jako naděje, že láska má smysl, že život má smysl, že snaha o dobro má smysl a že je věčnost. Možná co více – v nynější složité a pro mnohé tíživé době, po čtvrtečních tragických událostech – si přát…

Prosme proto také, aby se Kristus nějak narodil všem lidem, zvlášť trpícím a všelijak ne-mocným, nyní zejména obětem čtvrteční tragédie na věčnosti a jejich blízkým zde ve světě.

stáhnout pdf