Slovo k povzbuzení na pondělí 1. ledna 2024, na slavnost Matky Boží, Panny Marie

Milé sestry, milí bratří,

rok co rok se připomíná, jak dnešní den je duchovně pozoruhodný a bohatý…

Zaprvé je posledním dnem vánočního oktávu prodlužujícího oslavu Kristova narození na osm dní. K tomu se vztahuje první část dnešního evangelijního úryvku, jež nás znovu přenesla do Betléma, kam přispěchali pastýři «a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích».

Zároveň je ale již osmým dnem poté. Osmého dne po narození měl být v Izraeli každý chlapec obřezán a dostával své jméno. Tak je obřezán i Kristus a dostává jméno Ježíš, doslova „Bůh je spása“. O této události byla poslední věta dnešního evangelia. Dříve se 1. ledna slavil svátek Obřezání Páně.

Zatřetí je dnešek i prvním dnem nového občanského roku, což liturgie také zohledňuje, a to zvlášť v prvním čtení s árónským požehnáním z knihy Numeri.

Především však dnes máme slavnost Matky Boží, Panny Marie. Ve čtení druhém z listu Galaťanům jsme slyšeli: «Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna narozeného z ženy». A hlavně celá dnešní bohoslužba mateřství Panny Marie připomíná a slaví. «Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky, abychom tě chválili a oslavovali a abychom ti děkovali také za blahoslavenou Matku, Pannu Marii, zvláště dnes, když slavíme její mateřství» se modlí kněz v prefaci.

Oslavujeme tedy Pannu Marii. Stala se branou, jíž do dějin a lidských životů jedinečně sestoupil Boží Syn, když ona se stala jeho matkou. Z ní Boží Syn přijal lidství se vším, co k němu patří.

A jelikož Božství a lidství v Kristu jsou nerozlučitelně, neoddělitelně a přitom nesmíšeně spojeny v jedné jediné osobě, můžeme Pannu Marii nazývat Matkou Boží, Bohorodičkou (Theotokos), jak tak věroučně závazně učinil již Efezský koncil roku 431.

A protože Kristus do svého lidství zároveň přijal nějak i to naše, můžeme Pannu Marii skutečně vzývat i jako matku naši a matku církve, jak učí se zvláštním důrazem třeba poslední koncil, Druhý vatikánský.

Mariino mateřství je hlavním důvodem všeho ostatního, co se v souvislosti s Pannou Marií stalo, co o ní věříme, co o ní čteme na stránkách Nového Zákona a co o ní v posvátné a liturgické tradici vyznáváme, proč ji vůbec – zvlášť dnes – oslavujeme a vzýváme. Boží mateřství Mariino je důvodem celé úcty k ní, důvodem, že ji «budou blahoslavit všechna pokolení», oné „nadúcty“ (hyperdouleia), která je jí od starokřesťanských dob prokazována.

To vše a jistě mnohem víc si dnes – rok co rok – připomínáme, to vše a mnohé další dnešní bohoslužba před námi zpřítomňuje, před námi rozevírá.

Čím však specifickým – v přelomu tak neklidných, turbulentních a v mnohém bolestivých a pro mnohé tísnivých let – k nám dnešní slavnost, vzor a obraz Panny Marie, zvlášť její mateřství a na závěr vánočního oktávu, mohou promluvit, se můžeme ptát…

Možná tím nejvánočnějším, co na nich je. Že se Maria stala viditelně matkou Božího Syna, který přijal naše člověčenství, sestoupil do lidského života, narodil se jako člověk a lidství tím nekonečně posvětil. Maria Božího Syna nosila, porodila, starala se o něj.

Dala mu jako matka také lidský život a mateřsky mu dopřála se rozvinout. Proto je vzývána také jako Matka živých. «Neboť v něm (v Synu) byl život a ten život byl světlem lidí».

Život je vždy čímsi Božím, ve světě Bohu podobným, možná nejpodobnějším, protože Bůh sám je Životem. Boží Syn, Kristus, Boží Dítě je jeho živým, největším možným vtělením. A rozvinutím. Jeho lidské narození je posvěcením lidského života, největším, než jak kdy byl.

Základem života je pohyb. Bůh sám v sobě je pohybem, živí tvorové rostou a hýbou se, člověk navíc vědomě a svobodně. Člověku, Boha obrazu, je dán život jako podíl na životě Božím, aby se svým životem naložil k Boží podobě, vědomě, svobodně, pokorně.

Život, světlo, láska mají k sobě blízko, jsou vlastně jen jiným vyjádřením téhož, v posledku jiným pohledem na Boha, vyslovením naší zkušenosti s ním z různých úhlů. Bůh je toho všeho plností, Pán Ježíš vtělením, zjevením, Maria toho všeho v Ježíši matkou. My se z toho smíme pokorně radovat a žít. «Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy». A máme milovat, protože počátkem všeho života je láska.

Maria, rodička Kristova, je zároveň vzorem, prototypem církve v jejích podstatných úkolech: Svátostně rodit v srdcích lidí Krista. Ne nepodobně je vzorem a prototypem i každé lidské duše, nitra každého člověka.

Každý člověk je tak pozván, aby se v určitém smyslu stal rodičem či rodičkou Božího života do světa a ve světě, život ve všech jeho podobách chránil a dával mu růst. Aby dával život dál, aby rozdával světlo a lásku, je chránil a nezhášel.

Život – jeho podivuhodná síla oživující hmotu – je opravdu společný všemu živému, život je duší živého, je «dechem Hospodinovým, dechem života». Společný všemu živému.

Život je zároveň i metaforou všeho Božího, dobrého a krásného, všeho aktivního a někam směřujícího, všeho o něco většího a dobrého usilujícího, všeho, co aktivně tvoří a ne boří, co se pohybuje směrem k Bohu. Tedy všeho světlého a laskavého.

Toho všeho, života, světa a lásky, bychom se – zastíněni Duchem a mocí Nejvyššího – měli stát nepatrnými roditeli, ochránci, patrony, matkami a otci. Ne nepodobně Panně Marii, Matce Boží. I navzdory svým jiným tolikerým slabostem a hříchům, pádům a nedokonalostem.

Milé sestry, milí bratří, možná především o životě nechť je dnešní den. Osmý den, kdy narozený živý Ježíš dostal své jméno. Sváteční den oslavující, že Marie se stala matkou živého Krista a matkou všech živých, novou Evou. Je to první den nového roku, první den dalšího roku našeho života, roku, který se před námi rozevírá jako velká neznámá. Nikdo neví, zda se dožije jeho konce, kolik bude ještě jeho dnů (kéž by jich však bylo ještě mnoho a byly dobré a šťastné).

Pro to vše a o to více kéž s pokornou vděčností přijímáme život ve všech jeho podobách, život Boží i lidský, svůj i těch druhých, a také život ostatních živých tvorů. Kéž se radujeme z jeho světla. Kéž zatoužíme být matkami a otci života, všeho toho Božího ve světě, tak jak každému z nás přísluší.

S Boží pomocí, na přímluvu Panny Marie, dnes i po celý čas svého života, amen…

stáhnout pdf