Otázky a odpovědi
Proč v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně není v sobotu večer mše sv. s nedělní platností?
Podle církevního ustanovení (kán. 1248 § 1 CIC 1983) povinnost účasti na nedělní mši sv. splní, kdo se jí zúčastní buď v neděli nebo v sobotu večer. Tedy každá mše sv., která se slaví v sobotu odpoledne nebo večer, má „nedělní platnost“, bez ohledu na to, jakého mešního formuláře je užito.
V našem kostele při sobotní večerní mši sv. používáme mešní texty ze soboty nebo podle sobotního data. Je to proto, že se u nás mše sv. s účastí lidu slaví denně a naprostá většina těch, kdo přicházejí v sobotu večer, jsou lidé zvyklí účastnit se mše sv. každý den a v neděli přijdou znovu. II. vatikánský koncil ve své první konstituci o posvátné liturgii (Sacrosanctum Concilium, 51) mluví nejen o eucharistickém stole, ale také o „bohatěji prostřeném stole Božího slova“. Z tohoto důvodu nepoužíváme v sobotu večer stejné texty jako v neděli.
Může v dušičkovém týdnu získat odpustky i člověk, který se nedostane na hřbitov?
V týdnu od 1. do 8. listopadu mohou katoličtí křesťané, kteří žijí ve spojení s církví (důkazem toho je přijímání svátostí – svátosti smíření a eucharistie – a modlitba na úmysl Svatého otce) svými modlitbami více než jindy pomoci duším v očistci, tj. zemřelým, kteří touží po Bohu, ale zatím nejsou schopni plného spojení s ním. Tuto svou ochotu vyjadřujeme návštěvou hřbitova (nemusí to být přímo ten hřbitov, kam byli pohřbeni ty, za které se modlíme). 1. 11. odpoledne a 2. 11. po celý den můžeme místo hřbitova navštívit kterýkoli kostel a pomodlit se tam „Otče náš“ a „Věřím v Boha“.
Lidé staří, nemocní nebo handicapovaní, kteří se na hřbitov nedostanou, mohou tedy využít této možnosti. Mohou také požádat svého zpovědníka, aby jim návštěvu hřbitova zaměnil za nějaký jiný skutek.
Jaká jsou církevní přikázání pro věřící?
1. O nedělích a zasvěcených svátcích slavit mši.
Zasvěcené svátky jsou: slavnost Narození Páně (25. 12.)
slavnost Matky Boží Panny Marie (1. 1.)
Velmi se doporučuje slavit bohoslužbu na Zelený čtvrtek, Velký pátek a v den slavnosti Vzkříšení, a dále na slavnosti liturgického roku a na Popeleční středu.
2. Alespoň jednou za rok slavit svátost smíření.
3. Alespoň jednou za rok přijmout Tělo Kristovo, a to o Velikonocích.
Splněním těchto dvou bodů se dostojí zákonu. Církev však doporučuje, aby věřící přijímali Tělo Kristovo co nejčastěji a aby pravidelně konali svátost smíření; dopustí-li se těžkého hříchu, aby ihned obnovili přátelství s Bohem dokonalou lítostí a co nejdříve se z hříchu vyznali.
4. Konat pokání a vyjadřovat to i kajícími skutky.
Kající skutky jsou:
- sebezápor – např. odříct si z jídla a pití (maso, sladkosti, káva, alkohol, cigarety), zábavu (televize, tanec), vyřídit nepříjemné záležitosti
- skutky zbožnosti – např. slavení bohoslužby, modlitba, duchovní četba, studium křesťanské nauky;
- skutky lásky – např. služba bližním, občanskému i církevnímu společenství.
Vlastním údobím pokání je doba postní, kdy křesťan mj. pomocí vnitřního usebrání a kajících skutků usiluje o hlubší sepětí s Ježíšem Kristem. Toto pokání vrcholí obnovou křestního vyznání při slavnosti Vzkříšení.
Vlastním dnem pokání a kajících skutků je pátek, pokud není slavnost.
Na Popeleční středu a Velký pátek je přísný půst: nejíst maso (závazné od 14 let) a najíst se jen jednou za den dosyta (závazné od 18 do 60 let).
Před přijímáním Těla Kristova je eucharistický půst: jednu hodinu nic nejíst a nepít. Voda a nezbytné léky tento půst neporušují. Pro zvláštní okolnosti jsou výjimky.