Slovo k povzbuzení na pondělí 25. prosince 2023, na slavnost Narození Páně – v noci

Milé sestry, milí bratří,

jsou dvě křesťanské bohoslužby, které se mají slavit opravdu v noci: Půlnoční bohoslužba Narození Páně a velikonoční vigilie Zmrtvýchvstání Páně. Obě bohoslužby skrze liturgické dění zpřítomňují, respektive oživují události, které se podle evangelia staly opravdu v noci: V noci se Kristus narodil, protože uprostřed ní, když nocovali u svých stád, se pastýřům zjevil anděl a zvěstoval jim, že se v Betlémě narodil Mesiáš; to můžeme nějak znovu prožít nyní. V noci Kristus vstal z mrtvých, protože v neděli ráno ženy objevily odvalený kámen a prázdný hrob, ze kterého Ježíš v noci z mrtvých vstal; to je zase obsahem velikonoční vigilie.

Kdy Kristus vstal z mrtvých, jsme schopni celkem dobře vypočítat: Bylo to o židovských velikonocích roku 30, v době jarní rovnodennosti. Kdy přesně se Kristus narodil, nevíme. Nejspíše to bylo o nějakých sedm let dříve, než počátkem šestého století vypočítal jeden mnich, v roce minus sedm, možná i na podzim podle komety, hvězdy, která se v té době objevila. Ale že by to bylo v noci z 24. na 25. prosince, opravdu ne, to opravdu nevíme.

Proč se vánoce slaví na toto datum, je všeobecně známo:

Pro přirozenou symboliku zimního slunovratu, kdy světla začne zase přibývat; křesťanské svátky se zrodily na severní polokouli. «Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo» jsme slyšeli u proroka Izaiáše. Věříme, že v Božím dítěti Ježíši se to naplnilo, že on nám lidem přinesl světlo. To vnitřní, nehasnoucí.

Anebo se slaví v době zimního slunovratu proto, že v dny zimního slunovratu byl v Římě pohanský svátek Nepřemožitelného slunce. Křesťané výběrem tohoto data pro oslavu Narození Páně vyznali víru, že v Kristu se naplnilo staré proroctví, že nepřemožitelné světlo – Mesiáš – přijde na tento svět. Že Kristus je toto pravé Boží světlo, které pohanství tušilo a hledalo.

Anebo – podle jiného výkladu – za tím mohla být i představa, že Boží Syn přeci musel na svět sestoupit ve stejné době, jako z mrtvých vstal, k Bohu do nebe se vrátil. A jestliže se zmrtvýchvstání událo v době jarní rovnodennosti, pak i vtělení se mělo ve stejné roční době stát. Proto narození Božího Mesiáše muselo nastat o devět měsíců později, v době zimního slunovratu.

Buď jak buď, možná i tato nejistota ohledně data spadá do kategorie noci. Umocňuje, že narození Páně je zahaleno tajemstvím. Událo se, ale je to naše víra, jako to byla už i víra pastýřů, která dává prohlédnout noc, vidět za její háv, v betlémském Dítěti odtušit či dokonce spatřit Božího Syna.

Noc je důležitá. V její tmě je světla více než kdy jindy potřeba. Na druhou stranu, je to její tma, jež dává zřetelněji vidět světlo. Ve tmě se narodil Boží Syn, aby nám přinesl světlo. Ze tmy je Bůh někdy paradoxně snadněji naleznutelný. Podobně jako ho ve tmě ve chlévě nalezli pastýři, uvěřili v něj a zaradovali se velkou radostí.

Temnoty – zaviněné i nezaviněné – prožívá někdy každý z nás, temnoty prožívají druzí lidé, mnohé veliké temnoty prožívá dnešní svět, když lidé trpí, zbytečně umírají, ubližují si, jsou ne-mocní. A pro mnoho dalších důvodů nás obklopují i temnoty. Všichni proto nějak potřebujeme světlo. V temnotách, i navzdory jejich nepříjemnosti a nebezpečím, je někdy můžeme snadněji nalézt. Temnoty nás skutečnému světlu otevírají, což přeci leckdy i zakoušíme.

I o tom jsou vánoce, i o tom je půlnoční bohoslužba Narození Páně oživující nyní před námi evangelijní události, takřka jako živý Betlém. A jsme pozváni, každý svým způsobem, podle míry své víry, abychom se do Betléma vydali a stále znovu vydávali. Podobni pastýřům. Zvlášť v noci, v nocích svých i světa.

Co to znamená? Třeba to, že si podle míry své víry můžeme pod Dítětem Ježíšem zabaleným do plének opravdu představit Božího Syna, jímž tedy, bez ohledu na naše představy, věříme, je. Anebo také jen tak Boha či obecně Dobro či Lásku, jimiž je Bůh také. Otevření se této představě je skutečně náš krok k Betlému.

Vedle noci – té astronomické i těch, které prožíváme, které prožívá v mnohém svět kolem nás, naši blízcí i vzdálení – je to i letošní rok, který Boží pozvání vydat se do Betléma ještě umocňuje. Letos je to totiž 800 let od chvíle, kdy vznikly první vánoční jesličky. Ne z dřevěných či kamenných figurek, takové se začaly stavět až o několik desetiletí později, ale z živých lidí. O vánocích roku 1223 ve středoitalském městečku Greccio lidský Betlém zorganizoval jako vánoční hru, scenérii pro půlnoční bohoslužbu svatý František z Assisi, který několik let předtím navštívil Svatou zemi. Kněz sloužil mši, František četl evangelium, prostí lidé představovali postavy z něj. Všichni prý odcházeli povzbuzení, osvícení a posílení Bohem. Podle legend se Františkovi v náručí viditelně objevilo dokonce samo Boží Dítě, narozený Ježíšek.

Milé sestry, milí bratří, pokud nás letošní půlnoční bohoslužba i celé vánoce povzbudí, že je Bůh, že se v Ježíši narodil a zůstal, že láska má smysl, že dobro má smysl, že láska je silnější než smrt a dobro než zlo, Bohu díky. Nebojme se, světlo je silnější než tma, zimnímu slunovratem ho zase začíná přibývat. Zda tomu tak bude i v našem životě, záleží také na nás. Možná i na tom, zda aspoň nějak k Betlému přijdeme.

Co to znamená konkrétně a jak určí naše další kroky, nechť hledá a nachází každý z nás. Pokud však Betlém – světlo, Boha, smysl dobra, ať se děje, co se děje – aspoň trochu najdeme, je naděje, že i skrze náš život přibude, narodí se nepatrně Božího světla na světě, mezi lidmi. Bůh je totiž světlo, Kristus je světlo, stejně tak láska a dobro jsou světlem. A my máme být jeho – třeba – svícemi.

Při vchodu do skalního kláštera v italském Subiacu, ve kterém na přelomu pátého a šestého století poustevničil jiný světec, svatý Benedikt, a který také později jednou svatý František osobně navštívil, (u vchodu do tohoto kláštera) je v kameni vytesaný fiktivní rozhovor: „Jestliže hledáš světlo, Benedikte, proč si vybíráš tmavou jeskyni? Jeskyně nenabízí světlo, které hledáš“. „Jenže právě v temné noci mohou zazářit hvězdy“ odpovídá Benedikt.

I o tom, věřím, jsou vánoce. Kéž nás jejich Boží světlo potěší, povzbudí. Ve všem dobrém a v nesení všeho těžkého, v dobrém nesení…

stáhnout pdf