Nedělní povzbuzení ...

Hymnus na pokoru Božího Syna…

V dnešním evangelijním úryvku slyšíme další krásné Kristovo podobenství, podobenství O dělnících na vinici.

Dnešní první čtení a čtení evangelijní jsou natolik výrazné, a tak zaměřme svoji pozornost právě na ně. V evangeliu – jako odpověď na Petrovu otázku, kolikrát má odpustit svému bratru, když se proti němu prohřeší, a zda až sedmkrát – zaznívá známé Kristovo podobenství o nemilosrdném služebníkovi.

Dáme-li do souvislosti dnešní první starozákonní čtení a úryvek evangelijní, můžeme lehce shrnout, o čem dnešní Boží slovo vlastně je: O napomínání druhých, o snaze je odvrátit od zlého, upozornit na zlé, na hřích, prostě o correctio fraterna, „bratrském napomínání“, jak toto vzájemné napomínání bratří a sester v dějinách církve díky svému především mnišskému provedení bývalo nazýváno.

Ve druhém čtení zazněl kratičký úryvek, první dva verše Pavlova „Velelistu“ Římanům. Začíná těmito slovy: «Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou, to ať je vaše duchovní bohoslužba».

Souvislost mezi dnešním prvním a evangelijním čtením je výrazná. Ve starozákonním z knihy proroka Izaiáše budou na Boží horu proudit nejen spravedliví Izraelité, ale i bohabojní cizinci, pohané. V evangelijním svědectví jsme zase slyšeli o Ježíšově zázraku uzdravení kananejské ženy, zjevně dcery pohanské.

Všechna tři biblická čtení dnešní neděle jsou bezpochyby hodná naší pozornosti. První z První knihy královské, o setkání proroka Eliáše s Hospodinem na hoře Chorebu. Ve druhém čtení pokračujeme v četbě Pavlova „velelistu“ Římanům. V evangelijním čtení máme před sebou svědectví o dalším Kristově zázraku: o Ježíšově a pak i Petrově kráčení po vodě.

Dnes svou pozornost zaměřme na druhé čtení, na kratičký úryvek z Pavlova „velelistu“ Římanům. Pouhé tři verše před námi rozevírají dvě veliká a životně důležitá teologická témata.

Dnešní neděli – pokračujeme v četbě 13. kapitoly Matoušova sepsání evangelia – máme před sebou další tři podobenství, další tři přirovnání Božího (u Matouše „nebeského“) království, další tři jeho krásné obrazy. A opět slyšíme – na prosbu učedníků – Kristův výklad jednoho z nich, konkrétně toho prvního.

Dnešnímu Božímu slovu asi jednoznačně dominuje krásné a známé Ježíšovo podobenství o rozsévači rozsévajícím semeno, předznamenané neméně známým již starozákonním Izaiášovým přirovnáním Božího slova k životadárnému dešti.