Nešpory

Nešpory v kostele Nejsvětějšího srdce páně v Praze na VinohradechNešpory jsou jednou z částí Denní modlitby církve (breviáře) sestávající z hymnu, dvou žalmů, novozákonního kantika, krátkého čtení s navazujícím zpěvem, kantika Panny Marie, proseb, modlitby Páně a závěrečné modlitby. Vzhledem k tomu, že se je modlíme v závěru mše svaté, řídíme se č. 97 Všeobecných pokynů k Denní modlitbě církve: „Když však (…) nešpory následují až po mši, slaví se mše jako obvykle až do modlitby včetně přijímání. Po před-nesené modlitbě po přijímání ihned začínají žalmy. (.…) V nešporách se po skončení žalmů vynechá čtení, připojí se kantikum Panny Marie Velebí má duše Hospodina s jeho antifonou, vynechají se prosby i modlitba Páně, říká se závěrečná modlitba a následuje požehnání lidu.“ (Uvedené části nešpor se vynechávají proto, že už zazněly v průběhu mše sv.)
Pokud se Denní modlitbu církve modlí společně více lidí, jsou rozděleni na dva tzv. chóry, které se střídají v recitaci žalmových veršů. V našem kostele tvoří první chór ti, kteří sedí v levé polovině kostela (z pohledu sedících), tedy proti sedadlu kněze, druhý chór ti, kdo sedí napravo od středové uličky. První chór se modlí spolu s knězem, druhý chór je podporován mikrofonem umístěným na kůru, event. přenosným mikrofonem. Antifonu před žalmem recituje ten, kdo modlitbu vede, a začíná též sám první verš. Od hvězdičky se k němu připojí první chór. Druhý verš (celý) recituje druhý chór a potom se až do konce žalmu chóry střídají. Antifonu na konci žalmu říkají všichni společně. Při recitaci žalmů a novozákonního kantika sedíme. Kantikum Panny Marie (nazývané někdy podle prvního slova jeho latinské verze Magnificat) je vzato z evangelia sv. Lukáše, a proto mu prokazujeme stejnou úctu jako evangeliu: stojíme a na jeho začátku děláme znamení kříže (na rozdíl od malého kříže, který děláme před evangeliem, je zde kříž velký). Magnificat se modlíme stejným způsobem jako žalmy.
Text žalmů a kantik je rozdělen znaménky * a †. Tato znaménka jsou důležitá především při zpěvu – označují změnu melodie: hvězdička (*) tzv. mediaci a křížek (†) flexu. Při recitaci slouží ke sjednocení těch, kdo se společně modlí. Hvězdička znamená delší pauzu uprostřed žalmového verše (asi tak na pomalý výdech-nádech), křížek bývá uvnitř prvního půlverše, pokud je delší, a může-me se na něm krátce nadechnout. Zbývá poznamenat, že umístění hvězdiček a křížků bylo přejato z latin- ského znění žalmů, a proto ne vždy odrážejí délku českého textu. Římský breviář sestává ze čtyř týdnů, které se stále opakují. V liturgickém počítání času začíná týden nedělí a podle ní je i nazván, např. 2. týden v mezidobí, 5. týden velikonoční apod. Chceme-li zjistit, který týden breviáře se máme modlit, vydělíme pořadové číslo neděle čtyřmi. Zbude-li 1, znamená to, že se modlíme 1. týden breviáře atd., je-li pořadové číslo neděle dělitelné čtyřmi beze zbytku, je na řadě 4. týden.
Pro potřeby naší farnosti jsme nechali rozmnožit texty pouze pro úterní nešpory. Pokud tedy na úterý připadá liturgicky významný den nebo vigilie slavnosti, nešpory se společně nemodlíme. Je-li pouze vlastní antifona ke kantiku Panny Marie, recituje tuto antifonu sám ten, kdo modlitbu vede.