Nedělní povzbuzení ...

Dáme-li do souvislosti dnešní první starozákonní čtení a úryvek evangelijní, můžeme lehce shrnout, o čem dnešní Boží slovo vlastně je: O napomínání druhých, o snaze je odvrátit od zlého, upozornit na zlé, na hřích, prostě o correctio fraterna, „bratrském napomínání“, jak toto vzájemné napomínání bratří a sester v dějinách církve díky svému především mnišskému provedení bývalo nazýváno.

Ve druhém čtení zazněl kratičký úryvek, první dva verše Pavlova „Velelistu“ Římanům. Začíná těmito slovy: «Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou, to ať je vaše duchovní bohoslužba».

Souvislost mezi dnešním prvním a evangelijním čtením je výrazná. Ve starozákonním z knihy proroka Izaiáše budou na Boží horu proudit nejen spravedliví Izraelité, ale i bohabojní cizinci, pohané. V evangelijním svědectví jsme zase slyšeli o Ježíšově zázraku uzdravení kananejské ženy, zjevně dcery pohanské.

Všechna tři biblická čtení dnešní neděle jsou bezpochyby hodná naší pozornosti. První z První knihy královské, o setkání proroka Eliáše s Hospodinem na hoře Chorebu. Ve druhém čtení pokračujeme v četbě Pavlova „velelistu“ Římanům. V evangelijním čtení máme před sebou svědectví o dalším Kristově zázraku: o Ježíšově a pak i Petrově kráčení po vodě.

Dnes svou pozornost zaměřme na druhé čtení, na kratičký úryvek z Pavlova „velelistu“ Římanům. Pouhé tři verše před námi rozevírají dvě veliká a životně důležitá teologická témata.

Dnešní neděli – pokračujeme v četbě 13. kapitoly Matoušova sepsání evangelia – máme před sebou další tři podobenství, další tři přirovnání Božího (u Matouše „nebeského“) království, další tři jeho krásné obrazy. A opět slyšíme – na prosbu učedníků – Kristův výklad jednoho z nich, konkrétně toho prvního.

Dnešnímu Božímu slovu asi jednoznačně dominuje krásné a známé Ježíšovo podobenství o rozsévači rozsévajícím semeno, předznamenané neméně známým již starozákonním Izaiášovým přirovnáním Božího slova k životadárnému dešti.

Jelikož dle liturgických zásad má v liturgickém mezidobí slavnost přednost před slavením neděle, připadne-li na ni, slavíme dnes slavnost svatých Cyrila a Metoděje, „věrozvěstů“, jak o nich praví krásný starobylý titul.

Již třetí neděli otevíráme 10. kapitolu Matoušova sepsání evangelia. Dnešní úryvek skládá ze dvou částí, první bychom mohli nazvat „podmínky následování Pána Ježíše“, druhou třeba „přijetí Božích poslů“. Zkusme zaměřit svou pozornost pouze na první z nich, tedy na zásady, jejichž naplňováním máme Pána Ježíše následovat.

Dnešní evangelijní úryvek je z 10. kapitoly Matoušova sepsání evangelia, z řeči Pána Ježíše adresované dvanácti apoštolům. Je to řeč, která zaznívá – nebo minimálně v této souvislosti nám ji evangelista Matouš předkládá – bezprostředně po vyvolení a vyslání dvanácti apoštolů do světa. To byl úryvek, který jsme četli minulou neděli. Pán Ježíš v celé této řeči připravuje apoštoly především na různá protivenství a pronásledování, která budou také oni muset pro evangelium a jeho hlásání snášet. Oni i jejich nástupci.