Texty arcibiskupa Jana k Eucharistické hodině a postojům v liturgii
Celý text v pdf: Eucharistická hodina-Duchovní společenství AP
Celý text v pdf:
Liturgická instrukce k postojům při mši svaté
Celý text v pdf: Eucharistická hodina-Duchovní společenství AP
Celý text v pdf:
Liturgická instrukce k postojům při mši svaté
Mariánská, 21.-31. srpen 2023
V Praze dne 4. ledna 2023
Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé a dobrodinci našeho kostela,
nejprve přijměte srdečný pozdrav a poděkování všem Vám, kteří jakkoli pomáháte našemu kostelu a farnosti.
Dovolte krátkou rekapitulaci nejvýznamnějších oprav, investic a restaurátorských prací, které v našem kostele a jeho zázemí v posledních sedmi letech proběhly.
V letech 2016 až 2017 proběhla oprava generálního pláště zvonice v celkové ceně 7.058.704 Kč (včetně DPH).
V roce 2018 dostal náš kostel nový oltář a podestu (od architektů Josefa Pleskota a Norberta Schmidta, kamenické práce provedl Petr Váňa) v celkové výši nákladů 1.999.927 Kč (včetně DPH).
V letech 2019 až 2021 proběhla generální oprava vnějšího pláště kostela v celkové ceně 15.338.559 Kč (včetně DPH).
V roce 2022 jsme opravu kostela dokončili opravou schodiště a podesty v průčelí kostela v celkové ceně 2.972.044 Kč (včetně DPH) a poškozené hydroizolace na jeho severní straně v celkové ceně 639.389 Kč (včetně DPH).
Na opravy kostela jsme každoročně žádali o finanční prostředky také z různých dotačních titulů (Ministerstva kultury, Magistrátu hl. m. Prahy, Městské části Praha 3) a dostávali je, nicméně tyto možnosti jsou pochopitelně omezené a finanční spoluúčast farnosti jako vlastníka na těchto opravách byla tudíž relativně vysoká. Na část prací se dotace ani nežádaly. Oltář byl financován zcela z vlastních zdrojů, respektive z finančních zdrojů farnosti a účelových darů dobrodinců.
Vedle toho proběhla v posledních letech i řada dalších drobnějších oprav, investic a restaurátorských prací. Například v kostele bylo instalováno nové osvětlení, proběhlo čištění a oprava všech mramorových prvků v kostele (oltářů, jejich podest a schodišť), lavice dostaly nové podsedáky, uskutečnilo se restaurování vstupních bran v průčelí a vnitřních dveří do kostela, restaurování oken v besídce či dveří do zázemí kostela, byly vymalovány chodby pod věží a před kryptou či opraveny vnitřní svody ve věži a doopraven její interiér, byla vybudována horní kuchyňka, opravena okna ve věži a žaluzie ve zvonici, v kostele bylo nainstalováno elektronické zabezpečení. Novými prvky byl vybaven také presbytář a kostel dostal nové ozvučení. A řada dalšího. Vedle toho náklady na projekční činnost a stavební (autorský) dozor. Vše dohromady za přibližně 4 miliony Kč (včetně DPH tam, kde byla placena). Jen velmi malá část těchto dalších oprav byla kryta z příslušných dotací.
Hlavní opravy vnějšího pláště kostela tedy – díky Bohu i všem laskavým dárcům – byly dokončeny. Přesto nás čeká ještě řada dalších prací a oprav.
Letos, dá-li Bůh, se chystáme začít postupnou opravu varhan. Letošní první etapa by měla být v celkové ceně 288.220 Kč. Dále bychom letos rádi pokračovali v restaurování oken v sakristii v celkové ceně 187.500 Kč a v čištění a restaurování mramorových prvků v kryptě a v dalších drobnějších opravách. Dále dle potřeb a finančních možností.
V roce 2024 se chystáme, dá-li Bůh, také na úpravu zahrádky za kostelem.
Náš kostel je krásný, spolu se svým zázemím slouží, a proto stojí za to se jej snažit opravovat (což je ostatně i naší povinností jako vlastníka). Ke slávě Boží a ke spáse lidí…
Pokud byste se i nadále chtěli podílet na opravách kostela a provozu farnosti, letos konkrétně na první etapě oprav varhan, na restaurování oken v sakristii a také na provozu farnosti, které se – jako ostatně všem ostatním – značně navýšily náklady na provoz, budeme Vám vděční za Vaši laskavou finanční pomoc na tento účel.
Navrhujeme k tomu trojí možnost:
Na opravy kostela a jeho zázemí od roku 2019 účelově vybralo více než 7 milionů Kč. Děkujeme.
Za Vaše případné dary Vám srdečně děkujeme a modlíme se za Vás.
P. Jan Houkal, farář
Mariánská, 11.-18. březen 2023
Výsledovka hospodaření za rok 2021: hospodaření 2021
Na finanční i materiální pomoci Ukrajinským lidem v nouzi se můžete podílet také prostřednictvím finančních sbírek Charity ČR a Arcidiecézní charity Praha, Arcidiecézní charita Praha také vyhlašuje sbírku materiální pomoci:
Farní synodální skupinka se pravidelně scházela od loňského listopadu do února letošního roku pod vedením manželů Stephensových.
Základní otázka, na kterou hledáme během celého synodálního procesu odpověď, zní: Synodální církev při hlásání evangelia „putuje společně“. Jak se toto „společné putování“ aktuálně realizuje v naší místní církvi? K jakým krokům nás vybízí Duch Svatý, aby toto společně putování bylo intenzivnější?
Bylo doporučeno celkem 10 tematických okruhů k prohloubení (viz níže).
Téma I – Na společné cestě
Téma II – Naslouchat
Téma III – Ujmout se slova
Téma IV – Slavit
Téma V – Spoluodpovědnost za misijní poslání
Téma VI – Dialog
Téma VII – Vést dialog s jinými křesťanskými denominacemi
Téma VIII – Autorita a spoluúčast
V Praze dne 9. prosince 2021
Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé našeho kostela,
v roce 2019 – v návaznosti na proběhlou opravu zvonice – jsme zahájili generální opravu vnějšího pláště kostela a jeho zázemí. Oprava byla rozvržena do šesti etap, v tomto roce 2021 se nám ji – s pomocí Boží a díky štědrosti dárců a dotacím – podařilo zdárně dokončit.
Předmětem generální opravy byla celková oprava vnějšího pláště kostela (lodi a jeho zázemí). Všechny práce byly prováděny pod stálým památkovým dohledem, některé v režimu restaurování (náš kostel je národní kulturní památkou).
Důvodem oprav se stal – vedle návaznosti na již proběhlou opravu věže – zjevně neutěšený stav vnějšího pláště kostela a z toho vyplývající smysluplnost jeho opravy (vnější plášť nebyl v takovémto rozsahu opravován ještě nikdy od postavení kostela). Nešlo sice o havarijní stav, ale právě o to, aby se náš kostel, respektive některé jeho části do něj postupem času nedostaly.
V zadávacím (výběrovém) řízení byla vybrána společnost Vlčí stavby s.r.o., která podala nejnižší cenovou nabídku. Celková vysoutěžená cena byla 14.850.663 Kč (vč. DPH).
Na opravu jsme žádali – v příslušných programech – příspěvky (dotace) od Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy a Městské části Praha 3. Ač jsme z těchto programů dotační prostředky pravidelně dostávali, přesto nemalá část nákladů připadla i na samotnou farnost.
V roce 2019 se opravila jižní a východní fasáda v celkové smluvní ceně 7.279.100 Kč (vč. DPH). Po odečtení grantu od Ministerstva kultury ve výši 700.000 Kč, grantu od Městské části Praha 3 ve výši 165.000 Kč a grantu Magistrátu hl.m. Prahy ve výši 2.300.000 Kč připadla v roce 2019 na spolupodíl farnosti částka 4.114.100 Kč. K tomu je třeba připočíst vícepráce, které v roce 2019 přišly na 101.653 Kč (vč. DPH), a dalších celkových 83.000 Kč za restaurování vstupních dveří do zázemí kostela.
V roce 2020 jsme pokračovali v další etapě, a to v opravě celé severní fasády ve smluvené ceně 4.833.090 Kč (vč. DPH). Pro odečtení dotací z Dotačního fondu městské části Praha 3 ve výši 100.900 Kč, Ministerstva kultury ČR ve výši 1.100.000 Kč a Magistrátu hl. m. Prahy ve výši 2.700.000 Kč byla celková cena, včetně víceprací, 5.026.117 Kč (vč. DPH); spolupodíl farnosti tak činil 1.125.217 Kč (vč. DPH). Vedle pokračování v generální opravě vnějšího pláště byly dokončeny opravy interiéru věže v celkové smluvené ceně 533.528 Kč (vč. DPH). Zároveň jsme pokračovali v čištění a drobných opravách postranních oltářů v lodi kostela v celkové ceně 106.965 Kč.
V roce 2021 byla oprava dokončena, a to opravou západní fasády (průčelí) ve smluvní ceně 2.738.472 Kč (vč. DPH). Byla nám udělena dotace 900.000 Kč z Ministerstva kultury ČR, 85.000 Kč od Dotačního fondu městské části Praha 3 a 1.450.000 Kč od Magistrátu hl. m. Prahy. Celková cena včetně (souvisejících) víceprací byla 3.073.812 Kč (vč. DPH), což znamená, že na spolupodíl farnosti na této etapě připadlo v roce 2021 celkem 638.812 Kč (vč. DPH). V souvislosti s s touto etapou byly opraveny vstupní brány kostela za 487.600 Kč (vč. DPH).
Dále jsme v roce 2021 pokračovali v dalších pracích v kostele a jeho zázemí. Například jsme pokračovali v čištění a drobných opravách kamenických prvků v interiéru kostela (postranních oltářů) za 71.094 Kč, opraveny byly poškozené stoličky pro ministranty za 14.000 Kč, opravena byla místnost po skautech za 118.549 Kč (vč. DPH), vymalován „modrý salonek“ za 11.447 Kč (vč. DPH), opravena byla poškozená dvířka do presbytáře za 53.000 Kč či vymalována nika v lodi kostela za 11.906 Kč (vč. DPH). A několik dalších drobných oprav. Dokončujeme restaurování obou dveří z lodě kostela v celkové ceně 130.000 Kč. Projekční práce a autorský dozor přišly letos na 72.375 Kč.
V nadcházejícím roce 2022 se chceme, dá-li Bůh, pustit do opravy poškozené hydroizolace na severní straně kostela (cena opravy se bude odvíjet od „technologie“, odhad je zatím na 371.758 Kč) a především do opravy podesty a schodišť v průčelí v celkové odhadnuté ceně 4.029.262 Kč (cena se bude odvíjet od nabídek zhotovitele). I na tyto opravy budeme žádat příslušné dotace.
Náš kostel je krásný, slouží, a proto stojí za to se jej snažit opravovat (což je ostatně i naší povinností jako vlastníka). Ke slávě Boží a ke spáse lidí…
Pokud byste se i nadále chtěli podílet na dalších opravách kostela a jeho zázemí, budeme Vám vděční za Vaši laskavou finanční pomoc na tento účel. Navrhujeme k tomu trojí možnost:
Zatím se na opravy kostela vybralo více než 5 miliónů Kč. Děkujeme.
Za Vaše případné dary Vám srdečně děkujeme a modlíme se za Vás.
P. Jan Houkal, farář
Milé sestry, milí bratří,
v dnešním prvním čtení zazněla krásná prosba krále Šalamouna o dar moudrosti, která dovede rozeznat dobré a zlé, Boží od ne-Božího. V evangeliu jsme pokračovali – již třetí neděli za sebou – v četbě 13. kapitoly Matoušova sepsání, kapitoly plné Kristových podobenství, překrásných obrazů Božího (nebeského) království. Souvislost prvního a evangelijního čtení pak ukazuje, že moudrost spočívá v rozeznání pravého pokladu ukrytého v poli, v rozpoznání vzácné perly, v nechání se zatáhnout Boží sítí, protože to vše – nechání se uchvátit Pánem Ježíšem – je to největší dobro, které může člověka v životě potkat. Učí ho nejen rozeznávat dobré od zlého, nýbrž i dává sílu o dobro usilovat, dobro konat a zla se vyvarovat, zlo odmítat, proti němu bojovat.
Je určitě dobré a užitečné si toto stále připomínat. Nicméně zaměřme tentokrát svou pozornost na čtení druhé, na kratičký úryvek z Pavlova „velelistu“ Římanům. Pouhé tři verše a jaká dvě veliká a životně důležitá teologická témata před námi rozevírají!
První z nich je, «že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému». Všechno znamená skutečně všechno: tedy vše, co člověka v životě potká a obklopí, všechny lidi kolem něj, vše, co člověk sám žije a jak jedná, dokonce i to, co pokazí. A to proto, že milovníci Boha ve všem – v dobrém i zlém, krásném i těžkém, radostném i bolestném, v sobě i v druhých lidech – dokáží vnímat a nacházet Boha, vnímat, že vše se děje s nějakým smyslem, že vše je příležitostí ke konání dobra, k obrácení či k přinášení oběti, že není místo a situace, kde by s námi Bůh, Pán Ježíš nebyl, a že není člověk, ve kterém by Bůh nepřebýval. Milující Boha dokáží jako prospívající k dobrému vnímat paradoxně i to, když se v životě něco pokazí, dokonce i hřích, protože právě slabost a hřích, jak vyznává týž Pavel, jsou „místy“, kde se může projevit Boží slitování a milosrdenství, situacemi, které díky lítosti a zkušenosti Božího odpuštění vedou k obrácení, k Bohu.
Podmínkou k tomu všemu je ale nepřestat nikdy a za žádných okolností Boha milovat. Jedině milování Boha je totiž to, co otevírá smysly duše pro vnímání Boha všude a ve všem, milování Boha je důvodem, proč člověk koná dobro i proč najde sílu k lítosti a k obrácení a nepropadne malomyslnosti po spáchaném hříchu. Proto je láska k Bohu celým srdcem, celou silou a celou duší prvním a největším přikázáním. Milování Boha, které je víc než pouhou emocí, víc než pouhým výkonem a jen poslušností, má být, má se stále více stávat základním vztahem lásky, nadšením, Božím „ohněm“ našeho života.
Milování Boha je prvním a nejkrásnějším úkolem člověka, je součástí, důvodem a cílem toho, čemu říkáme víra v Boha. Kdo Boha skutečně potká a pozná, nemůže si ho nezamilovat, nemůže zůstat neuchvácen jeho láskou. Skutečné milování Boha pak nevylučuje, ale naopak zahrnuje milování člověka i Bohem stvořeného světa, protože v lidech i ve všem dobrém světě je přítomen týž Bůh. Skutečné milování Boha vede ke konání dobra, a pokud se člověk dopustí zla, hříchu, vede ke skutečné lítosti, ke snaze o nápravu spáchaného, k polepšení.
Milování Boha je tak něco, oč bychom měli jako o dar prosit, oč bychom se měli zvlášť snažit, co bychom jako drahocennou perlu měli zvlášť chránit. Jak? Třeba tím, že se budeme snažit s Bohem-Láskou trávit co nejvíce času, protože jedině v přítomnosti Boha naše láska k Bohu může trvat i růst. Od toho jsou Kristovy přítomnosti mezi námi: svátosti, bohoslužby, chvíle modlitby, Boží slovo, adorace, chvíle ztišení a samoty před Bohem a s ním. I od toho jsou skutky, jaké nám přikazuje evangelium, protože i v nich – v radosti z nich – je přítomen Bůh. Čím více budeme přítomni tam, kde víme, že je Bůh, o to více si budeme zvykat vnímat ho tam, kde bychom ho nečekali. A vše nám tak bude moci skutečně napomáhat k dobrému, neboť budeme snadněji rozumět, co se proč děje a jak nás to či ono volá k dobru, k oběti v prospěch druhých a světa, k následování Pána Ježíše, anebo k lítosti a obrácení.
Druhým velkým tématem je Boží vyvolení předem, Boží předurčení, predestinace: «Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil… ty, které předurčil, ty také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy». To je jedno z největších a zároveň nejtajemnějších teologických témat vůbec, téma, které i v dějinách církve sehrálo svou nemalou roli: Jak to vlastně je, když jednomu víra dána je, a jinému, zdá se, dána není? Když jednoho startovní čára do života a předpoklady ke zdařilému a zbožnému životu se zdají být mnohem lepší než někoho jiného? A jak to vlastně vůbec může být, když víra a spása jsou nezaslouženými dary? Určil jedny Bůh ke spáse a jiné k zavržení? Zemřel Pán Ježíš za všechny, anebo jen za mnohé?
Dějiny katolické teologie daly na tyto otázky sice celou řadu nesmírně zajímavých a úctyhodných pokusů o odpověď, zvlášť takových, které rozlišily Boží předurčení ke spáse všech lidí a Boží předzvědění o svobodném rozhodnutí člověka a tedy i o zavržení některých. Církev ale zatím nenašla na toto tajemství uspokojivou odpověď. A asi ani nemůže najít, skutečnost je taková, jaká je. Dokonce když teologické spory o predestinaci na přelomu 16. a 17. století vrcholily, papež zakázal oběma znesvářeným stranám – jezuitské zdůrazňující více úlohu lidské svobody a spolupráce s milostí a dominikánské více akcentující Boží tajemný úradek – tu druhou považovat za heretickou: obojí důraz je možný a řešení tajemstvím.
A tato neřešitelnost je vlastně krásná…
Jednak je velmi dobré a nesmírně osvobozující si uvědomit a přijmout za své, že Bůh a jeho úradky nám prostě také zůstanou zahaleny, že pro nás zůstanou tajemstvím. Že ne na všechno Boží můžeme najít odpověď, že Božímu jednání a jeho záměrům prostě nikdy nemůžeme beze zbytku rozumět. Že nedokážeme posoudit, jak to vlastně s Boží spravedlností a Božím milosrdenstvím je. Že Bůh je prostě Bůh, před jehož majestátem se máme pokorně sklonit.
Podobné neřešitelné problémy totiž nejsou něčím, co by víru v Boha činilo nelegitimní. Právě naopak! Kdybychom mohli všemu porozumět, Bůh už by pro nás nebyl Bohem…
Druhou inspirací, kterou si z neřešitelnosti otázky, jak to s predestinací je, a z pokusů o její řešení můžeme odnést, je vědomí vděčnosti. Vděčnosti, že zrovna nám – bez našich zásluh – dar víry už na této zemi byl dán. Třeba proto, že bez něj bychom díky své slabosti nebyli schopni dojít spásy. Určitě proto, abychom se snažili o tento nesmírný dar podělit i s druhými. Dar víry je darem, kterého rozdělením se nejenže neubývá, ale dokonce může i přibývat.
I to vše můžeme chápat jako součást pravé moudrosti, té, o kterou – a o nic jiného – žádal Hospodina král Šalamoun, té, která rozpoznala poklad, perlu a pravou síť v následování Pána Ježíše, ve víře, že on je Boží Mesiáš, moudrosti, která rozpoznala, že víra a spása jsou darem.
Ale abychom zakončili tím nejdůležitějším – milováním Boha, zakončeme krásnou modlitbou Johna Donna, anglického básníka přelomu 16. a 17. století. Kéž by se stala naší každodenní…
Toužíš, má duše, Boha milovat
jak tebe on? Ztiš se, rozjímej skrytě,
vnímej ten pohled lásky, kterým zří tě
sám on, toužící chrámem svým tě zvát.
Neváhal Otec svého Syna dát
a stále dává jej. On pohostí tě,
vždyť dědic slávy jsi a boží dítě,
máš dostat vše, co on jen může dát.
Sláb, oloupený, zraněn velice,
odhodlán smrtí ztrátu vykoupit,
Syn slávy přišel k nám a na kříž vbit,
sejmul z nás pouta ďábla vetřelce.
Je dar, že nesem obraz Boží líce,
Bůh v lidském těle však, toť mnohem více!