Málokdy se stane, že nějaký svátek téměř „nenaruší“ biblickou četbu na pokračování všedních dnů. Obě dvě dnešní biblická čtení se vztahují k dnes slavenému světci: ke svatému Matěji.
pokračovat ve čtení »pokračujeme v biblické četbě na pokračování, pokračujme i v našich pokusech o rozjímání nad nimi. V prvním čtení z 15. kapitoly Skutků se před námi otevírá první část svědectví o jedné z nejzásadnějších událostí z počátků církve: o takzvaném Jeruzalémském koncilu. V dnešním evangelijním úryvku z 15. kapitoly Janova evangelia máme před sebou krásný obraz, příměr o kmeni a ratolestech.
pokračovat ve čtení »Liturgicky dnes slavíme Svátek posvěcení katedrály, avšak zaměřme však svou pozornost na všednodenní biblická čtení, která by se jinak četla. V prvním čtení z druhé poloviny 14. kapitoly Skutků se totiž blížíme již k samotnému závěru Pavlovy první misijní cesty, o ní čteme již několik dní. Dnešní evangelijní úryvek z Kristovy řeči na rozloučenou nám dává překrásné povzbuzení: „Vládce tohoto světa proti mně však nezmůže nic“.
pokračovat ve čtení »Zaměřme dnes svou pozornost opět na obě biblická čtení. První ze Skutků apoštolů nás stále ještě přenáší do doby první velké misijní cesty apoštola Pavla, kterou podnikl se svým spolupracovníkem Barnabášem. U pohanů v Lystře mají úspěch, zvlášť když Pavel ve jménu Kristově uzdraví chromého. V evangelijním úryvku dnes pokračujeme ve čtení řeči na rozloučenou. „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ slyšíme dnes z Ježíšových úst.
pokračovat ve čtení »Společně zkusme opět zaměřit svou pozornost na čtení biblická z dnešní mešní liturgie. V prvním z nich ze Skutků apoštolů slyšíme o volbě a ustanovení prvních sedmi jáhnů jakožto apoštolských pomocníků a „služebníků stolu“. Ve čtení druhém máme před sebou krásnou pasáž, krásný obraz z Prvního listu Petrova o Kristu, který je úhelným kamenem, a o nás, kteří se máme stát živými kameny Boží stavby na tomto úhelném kameni postavené. Evangelium je z Kristovy velké řeči na rozloučenou podle Janova sepsání. Celá tato řeč bývá také označována za jakýsi Ježíšův testament, protože v ní zaznívají z Kristových úst ty nejdůležitější pravdy ohledně Kristova přebývání mezi námi po nanebevstoupení, potažmo seslání Ducha svatého.
pokračovat ve čtení »Máme zase všední den, sobotu 4. týdne velikonočního a samozřejmě také májovou mariánskou sobotu. Zaměřme krátce svou pozornost na obě dnešní biblická čtení. Kéž by i Panna Marie, Hvězda jasná, nám v našich rozjímáních a hlavně v životě dle Božího slova byla průvodkyní.
pokračovat ve čtení »Slavnost posvěcení kostela, lidově „posvícení“, je bezpochyby velkou slavností každého chrámu a měla by být také radostí všech těch, kteří do toho či onoho kostela chodí. Náš kostel, ještě nedovybavený, byl slavnostně posvěcen 8. května roku 1932, dnes je tomu přesně osmaosmdesát roků.
pokračovat ve čtení »Pokračujme v pokusech o rozjímání nad všednodenní biblickou četbou na pokračování. I přestože je Pavel povolán zvěstovat evangelium především pohanům, neznamená to, že by židům, starozákonnímu Božímu lidu, ze kterého sám pocházel, nehlásal evangelium vůbec. Dnes máme před sebou právě svědectví o Pavlově zvěstování evangelia židům.
pokračovat ve čtení »Pokračujme i dnes v pokusech o rozjímání nad oběma biblickými čteními. V prvním ze Skutků apoštolů stojíme na samém začátku Pavlovy první misijní cesty, na začátku velkého Božího díla zvěstování evangelia všem národům, jehož se právě Pavel stal nástrojem. Evangelijní úryvek nás přenáší těsně před poslední večeři. Podle Janova sepsání v tuto chvíli zaznívá poslední „hlasité zvolání“ Kristova veřejného působení.
pokračovat ve čtení »Zaměřme dnes svou pozornost krátce opět na obě biblická čtení. První ze Skutků apoštolů nás přenáší stále ještě do doby mezi Pavlovým obrácením na cestě do Damašku (k němu došlo někdy kolem roku 36) a začátkem jeho první misijní cesty (ta se uskutečnila v letech 46 až 48). V evangeliu dnes jedinkrát v těchto dnech čteme z Ježíšovy relativně krátké řeči pronesené ve svátek posvěcení jeruzalémského chrámu. Navazuje na tu o dobrém pastýři. Jejím vrcholem je Ježíšovo (sebe)vyznání „já a Otec jedno jsme“ (poslední verš dnešního úryvku).
pokračovat ve čtení »